Prototype

Prototype recenze

Armáda to posrala. Už zase. Vždycky, když si tihle inteligenti začnou hrát s něčím, co by jim mohlo dát převahu nad nepřítelem, většinou se to obrátí proti nim a umřou celé zástupy lidí, které by měla chránit. Tentokrát je na pořadu dne genetika. Umělci z řad US Army vypustili do New Yorku virus, který mutuje lidi na skoro-zombie a hrozí nakazit celý svět. Hlavní hrdina Alex Mercer si toho sice moc nepamatuje, ale když vám z rukou vyrostou obrovské pařáty, nebo čepele a zcela přirozeně skáčete 12 metrů do výšky i méně inteligentní jedince napadne, že se možná něco stalo. Což ho pochopitelně dost naštve a tak se vydává na cestu za záchranou světa a vlastní minulosti, plnou potoků krve, snědených lidí a opravdu velkých možností destrukce čehokoliv živého co se mu připlete do cesty.

Příběh v této hře je vyprávěn animacemi, které jsou koláží filmových záběrů, CGI a statických obrázků. Je to zvláštní, ale velmi dobře to působí a hlavně – funguje to. To ale není až tak důležité, protože spousta lidí se na něj vybodne. Tohle je totiž hra o radosti z ničení! Ti, pro které je hlavním zdrojem zábavy v GTA udělat bordel a pak se řezat s policií dokud to jde, můžou přestat číst dál a rovnou hru objednávat. To co můžete vyvádět tady totiž žádná sandbox hra ještě nenabídla. Plynule běhání po mrakodrapech, plachtění vzduchem, rozsekávaní, drcení, zapalování civilistů i armády, házení aut po hlídkujících helikoptérách, krádež tanku a následná spanilá jízda ucpanými ulicemi (lidi tečou z oken), pojídaní lidí (doplňují život), znásilňování …ehm, promiňte, nechal jsem se unést . Zkrátka si hráč připadá jako rozzlobený Bůh, kterému není dobré lézt do cesty. Troufám si tvrdit, že i Cole z podobné hry inFamous, by s touto mašinou na zabíjení přežil jen pár sekund. Kratos souhlasně pokyvuje hlavou a jedeme dál.

A jak se to vlastně hraje? Překvapivě dobře a pohodově. Po úvodním rozkoukávání se to pomalu rozjíždí, rozumnou měrou se rozšiřují možnosti. Předně hráč není obtěžován častým neduhem sanbox her – někam se 5 minut přesunujete, tam ihned zemřete, nebo zkazíte úkol a..všechno znovu. To naštěstí tvůrci eliminovali jednak rozumnou velikostí herního pole (Central Park a přilehlé okolí Manhattanu), druhak vás po splnění mise sami přesunou maximálně dva bloky k bodu, odkud lze brát další úkoly. Nejdůležitější spojkou je především Alexova sestra a její notebook. Však také po ní armáda zběsile pátrá i pomocí genových pátračů a několik misí se odehrává čistě na utajení její polohy.

Vtipné je, že občas na hráče vyskočí v levém rohu tabulka, která ukazuje, jaké škody jste armádě způsobili (ke konci hry klidně několik bilionů dolarů) a kolik lidí to odneslo (často několik set za misi). Kromě poměrně různorodých tzv. základních misí jsou tu i vedlejší nepovinné. Většinou jde o časově omezené úkoly, například proběhnout určitou oblast, nebo zničit co nejvíce neustále nabíhajících vojáků ďábelského generála a jeho přisluhovačů. Odměnou jsou jakési zkušenostní body, za které lze pořídit vylepšení, kterých je velké množství (vývojáři sami uvádějí okolo 150 různých featur) a prakticky každou schopnost lze několikrát upgradovat. K tomu je určeno speciální menu, kde je vše přehledně rozděleno podle druhu a použití. Ke každé schopnosti je zde dán příklad využití, i kombinace tlačítek, jde vidět, že tady někdo odvedl dobrou práci.

Na přehledné mapě jsou vyznačeny veškeré mise, oblasti zamoření a vojenské základny. Ty občas musíte infiltrovat, protože se v nich pohybují odborníci, kteří prošli výcvikem. K čemu že to? Inu, na to aby Alex mohl řídit tank a později i pilotovat vrtulník musí do sebe absorbovat geny někoho, kdo to umí. Po „sežrání“ vojáka následuje opět pěkně udělaná animačka, která zkráceně nastiňuje armádní výcvik. Základnu buď můžete infiltrovat v podobě vojáka, nebo, což hra kladně ohodnotí bodíky, můžete jít berserk a vyhladit celou vojenskou základnu, včetně uklízeček, nástěnkáře a zelených mozků co v restroomech hrají na Ps3.

Zpracování celého města je takové průměrné a lze s klidem přiznat, ze inFamous je na tom o dost lépe. Na druhou stranu mi přišly ulice podstatně zalidněnější, není výjimkou, že před vaším řáděním prchají celé davy lidí. To samé by se dalo říci o autech, která vypadají opět jednodušeji a takové GTA 4 je proti tomu úplné Gran Turismo 5 (až se ho za par let dočkáme). Je to zřejmě daň za plynulost, protože i když kolem umíraly davy, bouchaly tanky a padaly helikoptéry, nezaznamenal jsem jediný pokles frameratu. Animace Alexe nejsou špatné a pohyby na sebe poměrně dobře navazují, ale vojáci, mutanti a obyvatelstvo opět patří k průměru.

Hudba je příjemně zneklidňující a mění se podle situace, když je klid jen tak zlověstně brumlá, jakmile přiletí vrtulníky, nebo vás na střeše překvapí mutanti pořádně se rozehřmí. Nejde o špičku, která vyjde samostatně na cd, ale ke hře rozhodně sedí. Zvuky jsou poměrně mdlé a zasloužily by rozhodně více péče. Namluvení hlavních postav je na přijatelné úrovni, ale znáte to i z filmů – vše je jakoby tak jak má, ale na to aby to bylo hodno zapamatování je to málo. Nicméně.. je to ok.

A je tu verdikt : Přes průměrné zpracování, jde o hodně povedenou, rychle odsípající hru, zaměřenou čistě na singleplayer zážitky. Ty jsou však zvláště pro milovníky destrukce velmi dobré, někdy se může dostavit až euforie z dobře provedeného a plynulého masakru. Ideální na odreagovaní před spaním, kdy nechcete nic řešit, tak prostě za 20 minut rozflákáte půlku města a jdete si lehnout s pocitem dobře odvedené práce. Být ještě o fous lepší, mohlo by jít o titul o kterém se bude ještě dlouho mluvit, ale dnes hra buď má všechny aspekty, nebo ne a na pomyslný vrchol to prostě nestačí. Objektivně - 7/10.

P.S.: Milovníci masakrů si mohou připočíst libovolný počet bodů, protože něco takového tu delší dobu nebude

otevřené město, Alexovy schopnosti

slabší grafika

70/100