Reklama

Quo vadis, PSP?

…lépe řečeno – kam jsi za ty tři roky života došlo, PSP ?

Tato úvaha není zamýšlena jako bilancování o úspěšnosti nebo neúspěšnosti konzole, ale spíše jako velice subjektivní obraz toho, jak tato malá skříňka na emoce dokáže zasáhnout do života jednoho obyčejného člověka.

Launch nového handheldu téměř přesně před třemi léty byl napjatě očekáván opravdu širokou základnou natěšených budoucích majitelů a asi málokdo byl po jejím zakoupení vyloženě zklamán. Uběhlo však již mnoho vody v řece Jang-c´-ťiang a konzolka dnes stojí na velice nebezpečném skalním výstupku své cesty na vrchol handheldového Everestu. Ale – dojde vůbec někdy na samotný vrchol ? A ukrývá se tam nahoře v mlze vůbec nějaký vrchol ?

Úspěšnost jakéhokoliv produktu se dá posuzovat podle různých kritérií. Ve videoherním světě jsou to zejména nemilosrdná absolutní čísla z prodejů samotného hardwaru, následována pak absolutním množstvím prodaných kusů her. Na dalších, již méně nebo vůbec nebodovaných místech, pak dobíhá samotné množství vydaných her, jejich pestrost, a se sípáním na posledních místech do cíle dokulhávají celková kvalitativní úroveň her a podobní „looseři“. Jsou toto ale opravdu ty správné indicie, podle nichž by se měl dnes o koupi PSP případný zákazník rozhodovat ?

Po přibližně dvou a půl letech života s PSP musím na rovinu přiznat, že tato konzole není pro každého. Určitě ne pro tak široký okruh lidí, na jaký byla mířena kupříkladu PS2 nebo takový GameBoy. Sony, v duchu linie, kterou se rozhodla držet již před mnoha lety, vytvořila opět věcičku, nadupanou úžasnými technologickými prvky, které však stejně jako je tomu např. i nyní v případě PS3, znamenají pro konzoli samotnou paradoxně i smrtelné nebezpečí. Ony totiž tyto vychytávky, nejsou-li v průběhu tzv. „životního cyklu“ konzole náležitě a hlavně masově využity, obracejí se proti produktu stejně jako ostří mečů nespokojených vojáků obracejí se proti svému pánu, pokud válečná kořist zaplacená mnohou prolitou krví, není dostatečně tučná.

Abych byl ale konečně trochu konkrétnější. Připravte se na to, že s konzolí lze strávit opravdu hodně času. Lze s ní strávit klidně několik hodin denně, a to každý den a po dobu několika měsíců, ba i let ! Spokojený uživatel však musí spadat do poměrně vyhraněné cílové skupiny.

Tak především a za prvé: musí se jednat o jedince, označovaném všeobecně rozšířeným pojmem „hračička“. Obsluha konzole totiž není z nejjednodušších – myslím tím nejen způsob ovládání v hrách samotných, ale i to, jak vůbec hry, videa, zvukové a obrazové soubory do PSP dostat, resp. jak je nejprve náležitě na cestu připravit, ale i jak pak vše z konzole zase dostat ven k uživateli. Jak známo, PSP je ve skutečnosti spíše takové malé multimediální centrum, které si však se svým okolím rozumí dost zvláštním způsobem. Rozumí si v podstatě dokonale, ale za cenu značné těžkopádnosti a neohrabanosti. Tady se naplno projevuje, jak si jde Sony tvrdohlavě svou cestou a předpokládá, že uživatel s ní prostě sladí zpěv i krok. Pokud se ale k tomuto, pro mnohé ponižujícímu a nestravitelnému, kroku dokážete odhodlat, čeká vás opravdu sladká odměna.

Hry

to je asi to hlavní, co bude váhajícího zájemce o konzoli zajímat ze všeho nejvíc. Zde si dovolím jednoznačně odporovat názoru, že na PSP je málo her. Do dnešních dnů bylo vydáno několik set titulů. Kdyby jen destina z nich stála za zahrání, stále zde před sebou máme nálož o dostatečně výbušné síle a zajištěno máme pěkných pár stovek hodin hraní. Přitom hry na PSP jsou zastoupeny ve všech žánrech, do kterých jsme se hry naučili třídit. Ono mínění, že na PSP nejsou hry, tedy pravděpodobně vychází pouze z toho, že PSP postrádá dostatečné množství opravdu špičkových titulů. Ten, koho ale nezajímají jen hry s hodnocením 95% a výš si z nabídky prostě nemůže nevybrat.

Videa

asi druhá „nejvyužívanější“ featurka konzole. Zde je situace horší, pokud potravu pro naše PSP budeme hledat jen na jediných podporovaných médiích – UMD discích. Naštěstí zde si život sám našel svou cestičku a v dnešní době jednoznačně nejvíce místa na paměťových kartách všech PSP zabírají do formátu .mp4 ripnuté soubory – ať už z originálních filmových DVD, nebo i z raději ani nedomýšlet jakých dalších zdrojů…. Navíc displej PSP, ač v dnešní době již ne možná kvalitativně nejlepší, svou velikostí však zdaleka převyšující všechny i-phony a PDA či MDA, je zárukou opravdu kvalitního požitku při sledování filmového obsahu. Myslím si dokonce, že svou velikostí naprosto přesně definuje onu počáteční hranici velikosti obrazovky, která je nutná pro takový plnohodnotný zážitek.

Zvukové soubory

neznamenají zdaleka jen hudbu, ale i mluvené slovo ! Zdroje opět nalezneme zejména ve vodách internetu, nyní mám na mysli zejména značné kvantum tzv. „podcastů“, které mimo to, že zlepšují naši ( ve většině případů ) angličtinu, jsou i poměrně unikátním zdrojem informací ze světa videoher i celého tohoto „průmyslového odvětví“. O hudbě ve formátu .mp3, pořízenou opět ať už z jakýchkoliv zdrojů, zde asi nemá smysl hovořit. V každém případě PSP jistě poslouží jako kvalitní .mp3 přehrávač i přes svůj handicap velikosti. Ona nějaká ta volná kapsa se přeci vždy najde.

Obrazové soubory

vlastní nebo jakékoliv další fotografie, nastahované screenshoty z her, komiksy, tzv.
e-books, - to jen základní spektrum toho, co všechno si na svém PSP můžete kdekoliv a kdykoliv jen se vám zachce, prohlížet. Obzvláště ony „elektronické knihy“ jsou celkem neprávem opomíjeným médiem, avšak možná právě tím, nad čím strávíte pokud jde o obrazové soubory, nejvíce času. Je to do značné míry zatím neobjevená země, ale opět skvělý způsob využití PSP. Zde opět v hlavní roli - parádní širokoúhlý displej !

Internetový prohlížeč

zdaleka nedosahuje kvalit běžných PC prohlížečů, avšak umožňuje několikeré možné nastavení způsobu zobrazování a bezpochyby si časem vytvoříte svou oblíbenou sadu „Bookmarks“, které rádi prosvištíte každý večer vždy před definitivním game-overem a odebráním se do říše snů. Samozřejmě vše za předpokladu, že jste v dosahu nějaké bezdrátové internetové sítě. Mimochodem, PSP samo o sobě je dost dobrý důvod, proč si např. svůj domov konečně zasíťovat !

Playstation Store

po relativně dlouhé době je konečně možno přímo nakupovat a stahovat ze všech PS Stores, na kterých jste se svou PS3 registrovaní ( …ehm, máte doma svou PS3, ne ? ), a to dokonce na základě svého původního PS3 účtu a s příslušnou řádně nabitou peněženkou. Trochu nešikovné je snad jen trochu zdlouhavé přepínání se mezi účty a tedy i Story. Detail.

Ostatní

PSP toho nabízí ještě relativně mnoho. Poslech internetových rádií, RSS kanály, Go!Messenger, Skype, Location Free Player a naprosto špičkový Remote Play, s pomocí jehož se odkudkoliv ( z kteréhokoliv civilizovaného = wi-fi signálem pokrytého místa :-) dokážete spojit se svou mateřskou letadlovou lodí PS3 a sledovat nebo poslouchat obsah jejího pevného disku…

Custom scene

oblast, tak trochu „ Terra prohibiti “ pro mnohé majitele PSP, mne nevyjímaje. Custom scene je zcela oddělený svět, samostatný kontinent, k jehož břehům lze doplout ne zcela bez rizika, ale odkrývající další mnohé možnosti využití konzole. Zde ale záleží čistě jen na Vašem objevitelském duchu, odvaze a mnohdy zejména svědomí…

Podtrženo – sečteno ?

V žádném případě si zde nedovolím činit jakékoliv závěry a už vůbec ne komukoliv radit, zda do PSP v dnešní době jít či nikoliv. Tuto otázku si musí bohudík každý zodpovědět sám. Vše výše uvedené si může případný váhající zájemce přihodit jen jako jedno ze závaží na misku vah při svém rozhodování.

Pohled do vlastní kapsy, resp.peněženky pak může samozřejmě vše usnadnit, případně rychle vyřešit za Vás . Jediné co si dovolím je prosté konstatování, že alespoň mně, obyčejnému člověku, se jeho PSP-čko dokázalo sakramentsky vetřít do života a otázka, jakou jedinou (neživou) věc si s sebou vzít na pustý ostrov je pro mne – alespoň prozatím – předem zcela jednoznačně zodpovězena .